Převeď typografické body na pixely

Bod je jednotka tisku. Jeden bod měří 1/72 palce, tedy 0,3528 mm, a právě tuhle míru ti ukazuje Word, InDesign i Illustrator, když nastavuješ stupeň písma. Pixel je jednotka obrazovky a ve stylopisu odpovídá 1/96 palce, tedy 0,2646 mm [1]. Celý převod se scvrkne na poměr těch dvou čísel: 96 děleno 72 dává 1,333.

Odtud pochází dvojice, kterou zná zpaměti každý vývojář: 12 pt je 16 px. Šestnáct pixelů je výchozí velikost textu v každém prohlížeči a hodnota, kterou nabývá jeden rem, takže dokument vysázený dvanáctkou přenáší na webovou stránku přesně stejný stupeň písma.

Převodník se hodí grafikům, kteří předávají návrh vývoji, těm, kdo skládají e-mailový podpis, i každému, kdo dostal zadání v bodech a pracuje v nástroji, který počítá v pixelech.

Níže najdeš tabulku s 30 stupni písma, tabulku tlouštěk tahu, porovnání pěti bodových soustav a návod na změnu jednotky v Illustratoru, Photoshopu, InDesignu, Affinity, Inkscape, Figmě a Wordu. Opačný směr obstará převodník pixelů na body.

Vzorec má jedinou podobu: pixely = body × 96 ÷ 72, tedy násobení čtyřmi třetinami. Opačným směrem stačí vynásobit pixely 0,75. Osmnáct bodů dá 24 px, dvacet čtyři body dají 32 px a 36 pt dá rovných 48 px.

Sedmdesát dva bodů je přesně jeden palec, takže 72 pt odpovídá 96 px a 25,4 mm. Tahle rovnost je pohodlná kontrola, když počítáš z hlavy. Platí i směrem dolů: 0,75 pt je přesně jeden pixel a 1,5 pt jsou dva.

Odkud se ale bere zrovna 96? W3C stanovilo, že palec má ve stylopisu 96 pixelů, a referenční pixel popsalo jako zorný úhel jednoho pixelu na obrazovce s hustotou 96 dpi pozorované na vzdálenost natažené paže [1]. Samo číslo je starší než web a pochází z rozhodnutí, které padlo v Microsoftu v osmdesátých letech.

Obrazovka prvního Macintoshe měla 512 × 342 světelných bodů a hustotu 72 PPI, zvolenou tak, aby jeden pixel padl na jeden typografický bod. Monitory PC byly na podobných hodnotách, jenže v Microsoftu si všimli, že monitor stojí zhruba o třetinu dál od očí než list papíru držený v ruce, a text na obrazovce tedy musí být větší. Windows začaly hlásit hustotu navýšenou přesně o tuhle třetinu: u obrazovek se skutečnými 72 PPI uváděly 96 PPI [2]. Text se stal čitelným, jedenáctka ve Windows odpovídala osmičce na Macintoshi, a číslo 96 zůstalo v systému, potom v prohlížečích a nakonec ve standardu CSS.

Po většinu dějin tisku znamenal bod v každé zemi něco jiného a každá písmolijna si držela vlastní míry. Pořádek do toho vnesl jako první Pierre Simon Fournier v roce 1737, když razil patrice v měřítku 72 bodů na pařížský palec. O půl století později navázal François-Ambroise Didot svůj bod na 1/864 královské stopy, z čehož vyšlo 0,376065 mm při 20 °C. Na jeden metr tak připadá 2660 bodů [3].

Dvanáct Didotových bodů tvoří cicero, které měří 4,512 mm. Jméno pochází z Benátek: v roce 1469 tam Jan a Vindelín ze Špýru vytiskli Epistolae ad familiares Marka Tullia Cicerona písmem přesně tohoto stupně [4]. Didotova soustava se pak rozšířila po celé kontinentální Evropě a stala se normou i v zemích východního bloku, takže česká sazba na ní stála po celé dvacáté století.

Kulatou hodnotu přinesl až PostScript. Adobe v roce 1984 stanovilo, že bod měří přesně 1/72 palce, a Apple na tom postavil typografii Macintoshe, jehož obrazovka měla tehdy 72 pixelů na palec. S tímhle bodem počítá převodník výše a jeho definici opakuje standard CSS [1]. Dvanáct takových bodů tvoří piku a ta má při 96 DPI přesně 16 pixelů a při 300 DPI 50 — tenhle krok počítá převodník pik na pixely.